Tengil Krestl
Jméno: Tengil
Příjmení: Krestl (příjmení většinou neříká)
Rasa: Padlý anděl
vlastnosti: létání, ostřejší vidění ve tmě, vzdušná akrobacije, ovládá meč
Schopnosti: odolonost vůdči manipulaci s myslí
Něco o postavě:
oděv černé triko a kalhoty, černý plášť se stříbrným lemováním (díry pro křídla skryté lemem), pár jednoduchých přívěsků na krku
vlastnosti: straní se větší společnosti, obvykle mlčenlivý, zasmušilý
plnění povinností: proti bytostem zla zasahuje jen pokud je může usvědčit- pokud je chytne při činu, díky spojení s vránou dostává info o podobných věcech, nikdy nesmí zabít nevinné stvoření.
Životopis: V životě tohoto mladíka nejsou žádné zvláštní události až do jeho 16ti let. V té době jeho odtažitost od společnosti vrcholila a často se toulal dlouho do noci po předměstí. Jednou v noci našel u cesty raněnou vránu a rozhodl se že jí pomůže, avšak když ji nesl domů, vrána najednou hlasitě vykřikla a pokusila se uletět. Tengil se jí snažil zachytit, ale při tom pokusu zavrávoral a upadl do příkopu. Naneštěstí zrovna v tomto místě byly vystavěny svíčky ve skleněných kalíšcích kolem bytelného kříže, jelikož na tomto místě se stalo kdysi neštěsní, při němž zde umřelo 5 lidí. Tengil narazil hlavou do kamenného podstavce kříže. Když se ráno probral, všechny svíce byly zhašené na svých místech. Vše vypadalo normálně, jenom najednou slyšel jakési hlasy, nezřetelné jakoby z dálky. Také se mu před očima objevovaly matné postavy lidí i zvířat. Kousek opodál posedávala na stromě ta samá vrána, kterou chtěl včera zachránit, avšak nyní se jí v očích zračilo něco zvláštního, nějaké hluboké poznání nebo něco, Tengil si nedokázal vysvětlit co se děje. Ubíhal den za dnem a postavy i hlasy se časem jen vyostřovaly. Vrána ho provázela téměř všude. Až jednou, týden po dovršení 18ti let, se opět ocitl na onom místě, kdy to všechno začalo. Najednou mu na rameno přistála ona vrána a Tengilovi se zatmělo před očima. První co si pamatuje, je svůj pokoj. Ležel ve své posteli, nevěděl jak se sem dostal, ale byl zde. V mysli a ve zpomínkách měl plno zážitků, které nikdy neprožil, ani o nich nesnil. LEŤ! to slovo, vyvolané jeho myslí, ho udeřilo do hlavy jako kladivo. Něco ho táhlo k oknu, nějaká nevysvětlitelná moc jeho podvědomí, otevřel okno. Byla tma. vlezl na parapet a odrazil se, jako by to byla úplně normální věc. Nemohl tomu zabránit. V duši už čekal náraz o chodník když vypadl z 2. parta, ale nestalo se tak. Vznášel se ve vzduchu, nějaký metr nad zemí, díky mohutným černým křídlům, vyrůstajícím z okolí jeho lopatek. V té době mu to došlo, to co poslední dva roky viděl byli duchové, duchové mrtvých. V jeho mysli mu krákavý hlas uděloval úkoly. Nemohl se vzepřít. Vletěl spátky do pokoje, odkud vzal svou katanu (již 6tým rokem trénoval s tímto mečem) a opět vylétl z okna. Mířil k nedalekému lesu, kde poprvé viděl hrůzy smrti. Jakýsi tvor s šedivou srstí s lidskou postavou ale psím čenichem trhal na kousky nějaké již nedefinovatelné něco z čeho tryskala na všechny strany krev. Tengil pozvedl meč a z výšky zaútočil na vlkodlaka. Ten si ani nevšiml a už ležel s hlavou rozpůlenou na zemi. Od té doby noc co noc, tengil vylétá ze svého okna a ničí démony zla ohrožující hodné bytosti. Je to padlý anděl, nebylo mu dovoleno vejít po smrti do nebe, dokud nedokáže, že je toho hoden.